Král, jemuž nebylo souzeno

5.8.2012 - Jako malý kluk kopal po boku Johna Terryho v amatérském klubu Senrab FC a podle talentu to vypadalo, že oba čeká zářivá fotbalová kariéra. Zatímco v případě Terryho se toto proroctví vyplnilo, u něho jen částečně. Bohužel však ne vinou fotbalových kvalit. Řeč je o Ledleym Kingovi, králi z White Hart Lane.

King se narodil 12. října roku 1980 v Londýně a už od útlého věku se nejraději honil za míčem. Jako malý nejdříve hrával nedělní ligu v již zmíněném klubu Senrab, aby se pak ve svých 16 letech rozhodl odejít do akademie Tottenhamu Hotspur. Tehdy ještě zřejmě netušil, jak důležitý tento krok v jeho fotbalové kariéře byl.

Na svůj debut v prvním týmu Spurs příliš dlouho nečekal, přišel už v květnu roku 1999, tedy v jeho pouhých 18 letech. Tehdejší trenér klubu George Graham postavil obrovitého Kinga do záložní formace a ten se mu odvděčil skvělým výkonem, díky čemuž následně nastupoval jako záložník docela pravidelně.

Kingova kariéra byla však velmi záhy přibrzděna nepříjemným problémem. V říjnu roku 1999 nastoupil v základní sestavě do venkovního utkání proti Derby County a po pouhých asi třiceti sekundách hry do něj nepříjemně zajel záložník soupeře Rory Delap, po kterém King ucítil nepříjemnou bolest ve svém koleni. „To utkání jsem dohrál, ale krátce poté mě čekala operace, jež mě vyřadila ze hry na asi šest týdnů.“

Ačkoliv to tehdy ještě King nemohl vědět, Delapův zákrok se pro něj stal velmi otravným černým mrakem, z něhož po celou dobu na jeho kariéru dopadaly kroupy ostré jako břitva. „Dnes už můžu říci, že to byl vlastně začátek mého konce, ale vždyť mi bylo teprve čerstvých 19 let!“

Mladý King se však dokázal vrátit a v průběhu roku 2000 si opět vydobyl místo v základní sestavě Spurs, ještě stále na pozici záložníka. Do kronik anglické Premier League se zapsal zejména svou brankou do sítě Bradfordu City, kterou vstřelil už po bezmála deseti sekundách hry a připsal si tak nejrychlejší vstřelený gól v historii soutěže. Zároveň to pro něj byla první branka v prvním týmu Tottenhamu.

Během následujících let Kingova kariéra doslova vzkvétala. V základní sestavě Spurs se objevoval čím dál častěji a postupem času se přesunul na pozici stopera. Fanoušky i odborníky byl opěvován pro své skvělé čtení hry a vynikající rozehrávku, ve které zastínil i řadu svých spoluhráčů ze záložní řady. King byl navíc bijec, neuhýbal z tvrdých soubojů a podával stabilně dobré výkony. Ne nadarmo jej útočník Thierry Henry označil za nejlepšího obránce, proti kterému kdy nastoupil.

Pomyslným vrcholem Kingovy kariéry se stala sezóna 2004/05, ve které naskočil do všech zápasů Premier League a celkově v ročníku odehrál 50 soutěžních utkání. Po této enormní zátěži se však připomenul šest let starý Delapův zákrok a King cítil velké bolesti v koleni, kvůli kterým musel často absentovat a v dalším roce tak odehrál už jen polovinu zápasové porce Spurs.

Postupem času si King i celý lékařský tým Tottenhamu začínali uvědomovat, že s hráčovým kolenem není něco v pořádku. Častá zranění a bolesti však nedokázali vyřešit a King tak musel přistoupit na velmi nepříjemný režim – maximálně jeden zápas za týden a omezení tréninků se spoluhráči. Zatímco jeho kamarádi trénovali s míčem na zeleném pažitu, King se obvykle musel připravovat individuálně a trávil hodiny v posilovně nebo na bazénu. „Nedá se s tím nic dělat, Ledleymu dosedá kost na kost. Vinou toho mu pak koleno oteče a trvá to asi sedm dní, než otok zase zmizí. Musí tak trénovat individuálně, žádné běhání. Mně to však nevadí, i když Ledley odehraje jen 20 zápasů za sezónu, máme v těch 20 zápasech mnohem větší šanci na výhru,“ okomentoval Kingovy problémy kouč Harry Redknapp.

Navzdory tomuto omezení se však King nevzdal a i nadále podával heroické výkony. Trenér Redknapp jej nazval „šílencem“, když prohlašoval, že nechápe, jak hráč s takovými problémy může vůbec hrát Premier League a navíc ještě na tak vysoké úrovni. Svými zákroky přiváděl útočníky soupeře k šílenství, mezi jeho nejznámější obranné akce patří chirurgicky přesný skluz pod nohy Arjena Robbena z Chelsea, kterému v listopadu roku 2006 v důležitém zápase doslova ukradl gól z kopačky.

Paradoxně nejhorší a neúspěšnější sezónou zároveň se pro Kinga stal ročník 2007/08. V tom sice vinou zdravotních potíží odehrál jen minimum zápasů, ale nenechal si ujít finále Carling Cupu proti Chelsea, ve kterém z kapitánského můstku dovedl své podřízené k výhře vůbec jediné trofeje, kterou za své působení u Spurs získal. Stejný pohár mohl vyhrát i o rok později, ale ve finále proti Manchesteru United „kohouti“ podlehli na penalty.

V posledních dvou letech už King trávil více času na marodce, než na hřišti, a tak bylo otázkou, zda v létě roku 2012, kdy mu vypršela smlouva, bude ve své kariéře pokračovat. 19. července oficiálně oznámil, že nebude. Dle vlastních slov se tak rozhodl po konzultaci s lékaři, podle kterých by mu v případě hraní fotbalu hrozily vážné problémy. King přiznal, že krátce po svém rozhodnutí se neubránil slzám.

Fanoušci Spurs, kteří jsou známí svojí rivalitou k ostatním londýnským klubům, s oblibou zpívají, že King byl i s jednou nohou lepším obráncem, než John Terry z Chelsea. Posouzení už necháme na vás. Minimálně v jednom však svého kolegu z mládí zajisté předčil – King za celou svou kariéru obdržel jen devět žlutých karet a žádnou červenou. Jedinou kaňkou, která špiní jeho pověst svatouška, je zatčení v roce 2009 po incidentu v londýnském klubu.

Kdoví, jak by Kingova kariéra dopadla, kdyby byl absolutně zdravý. I přes všechny jeho lapálie se zdravím se však hravě zařadil mezi nejlepší anglické obránce posledních deseti let. A to je, vzhledem k obrovské konkurenci, úctyhodný výkon.